Poprvé měla vést moje cesta na Městec Králové pěšky od vlaku do Velkého Oseka přes řeku Cidlinu a kolem mnohem širší Steklé strouhy. Ta vytéká souběžně s Cidlinou ze Žehuňského rybníka.
Dlouhý Žehuňský rybník, kterým Cidlina protéká, je největším rybníkem ve Středočeském kraji. Pochází už z konce patnáctého století. Znal jsem ho velmi dobře, ale jen z vlaku. Kolem něj jsem jel určitě víc než dvěstěkrát. Na jeho hrázi v obci Žehuň jsem ale nestál ještě nikdy. Až dnes.
Na sever od Žehuňského rybníku bylo ve směru na Dlouhopolsko potřeba překonat nízký, ale dlouhý zalesněný hřeben zvaný Báň.
Za Dlouhopolskem se u silnice ukázaly hned dvě technické zajímavosti. Na poli traktor John Deere s neobvyklými pásy místo kol a u lesa zajímavá konstrukce věžového železobetonového vodojemu.
Za lesem pak už čekal cíl dnešní cesty, kdysi královské město Městec Králové. Podle pověsti dokonce místo narození českého krále Přemysla Otakara II., od kterého má ve svém erbu českého lva. Věnným městem královny Anny Svidnické se stalo rozhodnutím jejího manžela císaře Karla IV.
Městská radnice na náměstí Republiky je už opravená. Snad časem dojde i na poněkud oprýskaný kostel sv. Markéty z konce 18. století stojící hned vedle.
