Má smysl učit se cizí jazyk aktivně, když ho tak skoro nikdy nebudu potřebovat? K čemu ještě Duolingo nebo nějaký Substack?
Angličtinu používám běžně ke čtení a poslouchání, cestovat nepotřebuji a žádná jednání mě nečekají. Při čtení nebo poslechu si mozek leccos domyslí z kontextu.
Jakmile mám ale stejnou myšlenku napsat – jakou použít předložku nebo čas – to už je jiná výzva.
Obsah
🦉 Paměť a pohyb
Duolingo mě pořád baví.
Už se ale nehoním za XP ani místy v ligách. Nepotřebuji skládat zkoušku ani objíždět svět. Prostě rád zaměstnávám hlavu. I ve svém věku si myslím, že je dobré mít něco, u čeho musím pravidelně přemýšlet, pamatovat si a znovu zkoušet.
Nejde mi o výkon, jde mi o pohyb.
Tak jako chodím pěšky a cvičím taiči, aby se hýbalo tělo, používám jazyk, aby se hýbala mysl. A aktivní používání jazyka prý zlepšuje i pasivní porozumění.
Spojilo se mi tak několik činností: pohyb, psaní, jazyky a experimentování s AI.
Psaní mě nutí dát myšlenkám řád a AI je pro mě hlavně nový nástroj k přemýšlení, ne náhrada myšlení. Baví mě, když mě přivede k formulování otázky, na kterou bych sám nepřišel.
✍️ S kým si psát
Zkoušel jsem online jazykové kontakty, ale začátek byl většinou stejný – ahoj, jak se máš, odkud jsi – a po pár zprávách není psát o čem.
Společný zájem o jazyk nestačí. Nejlepší je najít člověka, se kterým mám něco společného, a jazyk mít jen jako prostředek. Naštěstí jich už pár mám.
🤖 AI jako partner
Dnes už jde vést rozhovor třeba s AI. Například:
„Pojďme si psát anglicky o mém blogu. Když udělám chybu, upozorni mě na ni a vysvětli mi proč.“
AI se neunaví, nevadí jí, že se vracím ke stejné otázce, a počká, až najdu správné slovo. Skutečného člověka nenahradí, ale na trénink jazyka – a hlavně myšlení – je to překvapivě dobrý nástroj. ✨
📬 Substack
Nedávno jsem na X narazil na rady Erica Smithe, jak vylepšit využití Duolinga pro skutečné ovládnutí jazyka až ke konverzaci. Místo jím doporučovaných Duolingo podcastů jsem ale v minulých dnech objevil Substack.
Tam jsem už dřív odebíral „How to AI“ od Rubena. Náhodně otevřený „Wannabe Wisdom“ od Ashley Evans mi otevřel úplně nový obzor.
Dál už se to nedalo zastavit, i přes různé kritické recenze.
Třeba ta podle Groku: Substack je v roce 2026 sice větší, ale ztratil původní idealismus a stal se enshittifikovanou sociální sítí s newslettrovým nátěrem.
Možná. Ale pro moje potřeby to není podstatné. Nejvíc se mi líbí, že si sám vyberu témata, která zajímají mě, a obsah pak můžu číst, poslouchat a někdy i sledovat na videu. To všechno současně – včetně okamžitého překladu podle potřeby pomocí DeepL rozšíření v Brave prohlížeči.
Možností na Substacku je pak tolik, že o jejich využití rozhoduje jenom čas. Substack je skutečně skvělé místo pro praktické uplatnění znalostí z Duolinga včetně jejich rozšíření.
🌱 Proč se vlastně učím
Píšu proto, že při psaní zjišťuji, co si vlastně myslím.
S AI zkouším, co všechno se dá dělat s nástrojem, který tu před pár lety nebyl.
Pohyb pro tělo,
slova pro mysl,
psaní pro pořádek v myšlenkách,
AI pro experimenty.
Pro další roky mi to docela stačí. Nikam nespěchám, jen by se mělo pořád něco hýbat.
Jazyk se teď už nemusím učit kvůli nějaké práci. Učím se ho, protože při tom používám mozek. Čím aktivněji, tím líp rozumím tomu, co čtu a slyším. Navíc to neuvěřitelně trénuje paměť.
