Tři okolnosti se zasloužily o mé první jarní kilometry. Zrušení omezení rekreačního pohybu jen v hranicích obce, už dříve připravená a dosud neuskutečněná trasa a v neděli nemělo pršet. Nové turistické boty tak mohly zase posloužit. Konečně.
Už jenom jízda místní lokálkou z hradeckého nádraží směrem na Hořice stojí za výlet. Pohled z kabiny strojvůdce zrychleně a skutečnou rychlostí.
Nedělní polední vlak byl naprosto prázdný. V Hněvčevsi tak byl za pár minut, protože řadou zastávek na znamení jen projížděl. A březnová túra mohla začít.
Prusko-rakouskou válku z roku 1866, která vyvrcholila právě v místech dnešní cesty, dnes tiše připomíná množství výstavných památníků i jednoduchých železných křížů. V každé vesnici i po cestě je řada zajímavých informačních tabulí s podrobnostmi k danému místu.
Centrum bitvy na vrchu Chlum nabízí kromě muzea i vysokou rozhlednu. Teď bohužel zavřenou.
I tak se ale díky zlepšenému odpolednímu počasí aspoň z louky na kopci ukázaly i Krkonoše a Orlické hory.
Kopec a obec Chlum, rozhodující centrum celé bitvy v červenci 1866, jsou zdaleka rozeznatelné díky svému kostelu Proměnění Páně. Na jeho zdech jsou k vidění stopy po střelbě z tehdejších děl dodnes.
Z Chlumu směrem na jih už byl krásný výhled přes Hradec a Kunětickou horu až na Železné hory.
Díky perfektním informačním tabulím a turistickému značení teď už konečně vím, kde je mezi Chlumem a Rozběřicemi pověstný Úvoz mrtvých.
Času do odjezdu ze Všestar bylo dost. Na řadu mohla přijít ještě i klidnější vyhlídková cesta oklikou přes Světí a podél polí, na kterých roste slavná Všestarská cibule.
I tak zbyla na nádraží ve Všestarech do odjezdu zpátečního vlaku ještě volná půlhodina . Příjemné odpoledne v příjemném počasí. Tahle trasa stojí určitě za zopakování v lepším čase.
