Při chození pěšky se potká ledacos. Tentokrát nešlo se nezastavit.
Tu nečekanou hodinu s příjemnými melodiemi jsem si v podvečerním parku při cestě domů v první letní den opravdu užil.
Postarala se o to místní umělecká, dřív hudební škola hned naproti přes ulici. Ještě dřív měšťanská i obecná škola, kam chodili můj děda i máma. A pak pro nás pamětníky už jen ta „stará“ škola. Kolem ní jsem chodil léta během základky v „nové“ škole do své tehdejší hudebky.
Pak přišla „Zlatá šedesátá“, Beatles a Yesterday. Hrát si ho na piáno patřilo k mým nejpříjemnějším chvílím.
Bylo to všechno jen náhoda?
