Vystrčit nos ze dveří, pak na dvůr a až na zahradu. Aspoň na zahradu, když už to nemohly být na dnešek původně naplánované Krkonoše.
Po týdnu mazání oteklého kotníku Reparinem jsem se rozhodl vyzkoušet zas pár kroků venku.
Před týdnem pod Klokočím zhmožděná achilovka se sice ještě při každém kroku připomínala, ale při opatrné chůzi se dala zvládnout. Dopřála mi tak spolu s krásným letním sluncem a ve srovnání s předchozími cestami zase o hodně barevnější výhledy.
Venkovní ibišky, taky jinak syrské růže, jiřiny, vysoká žlutá janeba, motýlí keř neboli komule Davidova, begónie nebo růže přitahují o prázdninách nejen objektivy.
Velmi blízkou společnost ibiškům i mně tak dělali i čmelák a včela. Je úžasné vidět pak v detailu, jak si spolu s těmi rostlinami v květu navzájem vyhovují.
Jsem rád, že se jim u nás líbí.
