Světlo a stín může někdy překvapit i v místech, kde by to nikdo nečekal. Vedle mého gauče se najednou objevily zajímavé kresby, které jsem tam ještě neviděl.
Pak už to byla jen otázka pohotovosti. Sluncem vykreslené obrazce se na povrchu dřeva posouvaly tak rychle, že za pár vteřin bylo po všem.
Dlouho potom jsem ještě nechápal, kde se tam ty stíny vzaly. Žaluzie v okně za to nemohly, ty parkovaly vytažené zcela nahoře.
Nakonec mi to došlo. Slunce se díky listopadu (a pro mě opět normálnímu času na hodinách) právě ocitlo v místě, odkud v tom okamžiku mohlo zasvítit oknem skrz židli a její opěradlo. Projekční plochou se stala skříňka stojící vedle gauče.
Někdy stačí vidět, co se odehrává hned vedle. A nemusí se ani nikam daleko.