Poslední téměř každodenní bouřky spláchly do řek, co se dalo. Naštěstí skončily v pátek. Sobotní počasí lepší být nemohlo.
Řeka Kamenice byla čistá, té se bouřky vyhnuly. Jinak změnila barvu Jizera, do které se Kamenice vlévá u zrekonstruované vodní elektrárny Spálov.
Tam byl cíl dnešní vyhlídkové cesty.
Od obce Spálov na kopci nad údolím Kamenice je vidět hodně daleko. Na jedné straně Ještěd se slavnou věží na svém vrcholu, na druhé straně západní hřeben Krkonoš s horou Kotel.
Na kraji Spálova se s pocestnými loučí statná lípa a její dva k obejmutí připravené kmeny.
Mezi Spálovem a Bítouchovem je na pravém břehu Jizery malý turistický ráj s řadou vyhlídek.
Volný čas je tam možné trávit různě.
Po absolvování několika míst s rozdílnou dostupností i pohledy do údolí Jizery je ideální občerstvovací stanice U hasičů v Bítouchově. Otevřeno v sobotu a neděli od deseti do večera, ceny mírné, pití i domácího jídla dost.
Po Bítouchově čeká už Jizera a její vyhlášená Riegrova stezka.
Atrakcí po cestě je i tam mnoho. Způsobů, jak tam užívat krásné počasí po předchozích bouřkách taky.
Turistiku je taky možné chápat různě. Někdo má štěstí a začíná s ní už brzy.
Někdo má po takovém včasném výcviku štěstí ještě víc a vydrží to až do penze.
Nakonec ještě jedna atrakce technická.
Vodní elektrárna Spálov je úžasnou ukázkou toho, co naši předci už před téměř sto lety dokázali se svými tehdejšími možnostmi.
Z tohoto místa nad jezem dostává elektrárna pro své turbíny vodu.
Až do této cesty jsem nevěděl, že voda je do elektrárny Spálov přiváděná víc než kilometr dlouhým tunelem prokopaným odsud skrz skálu na pravém břehu Jizery.
Poté, co proteče skrytou štolou a kanálem, v budově ve stylu malého zámečku turbíny roztáčí, a pak se vrací zpátky do Jizery.
Na závěr dokonalého dne zjištění, že ani tady u spálovské elektrárny není o občerstvení nouze. A železniční stanice k návratu domů je přímo před nosem.
