Od Špinky nedaleko Červeného Kostelce vedla dnešní cesta k Rozkoši u České Skalice.
Z cesty od vlaku je kousek za Olešnicí vidět Krkonoše od Černé hory až po Sněžku. Ještě pořád neroztátý sníh a pole s kukuřicí takhle vysoko bych na jednom záběru opravdu nečekal.
Vpravo jen kousek za Červeným Kostelcem byl na dosah hřeben Jestřebích hor i s rozhlednou na Žaltmanu.
Dvě menší vodní plochy slouží na Náchodsku k rekreaci už dlouho. Přespolním je tam hned vedle u rybníka Brodský k dispozici i příjemný kempink. Rybník Špinka je zase osázený spoustou víkendových chatek. Místo ke koupání se přesto najde. Otázkou bude spíš kvalita vody, která už teď před sezónou nevypadala příliš vábně.
Od Špinky vedla cesta lesem podél potoka stejného jména. Jeho jméno by mohlo znamenat něco jako drobná špína.
Při prohlížení detailů se ale přijde na to, že někteří kolemjdoucí si jméno potoka zřejmě vysvětlují poněkud po svém.
Železniční most brzy oznamoval konec lesa a blízkost Řešetovy Lhoty.
Na louce pod lesem se nezahálelo. Co se sklidí, to se musí taky i odvézt. Technika je na to ale dnes už dokonalá.
Cestou lze potkat i skutečně zajímavé nápady. Proč se třeba pořád koukat na obyčejný beton, když to jde i jinak, že.
Příroda dokáže taky někdy překvapit.
Tentokrát to byla zatoulaná volavka na opačném břehu malého rybníku před vsí Studnice.
Po výtečném občerstvení v restauraci U Petra ve Studnici netrvalo dlouho, aby se ukázala osmá největší vodní nádrž v Česku, pojmenovaná Rozkoš.
Cesta ale vedla ještě kolem Dubenského dvora do Dubenské obory. V ní připomíná řada pomníků spoustu zbytečných obětí bitvy, která se tady odehrála na konci června 1866, kdy špatně vyzbrojené rakouské vojsko ani tady nebylo schopné odolávat pruskému postupu a své úplné porážce 3. července 1866 u Hradce Králové. Největším památníkem je socha spícího lva.
Odsud už jen přes louku, kde měly kvést vstavače mužské. Ony tam opravdu kvetly, jenom mně se v té vysoké trávě nějak schovaly.
Vedle obory stojící a kdysi používaný drážní domek už jen čeká na svůj smutný konec. Od něho teď už rovnou k cíli cesty. Pořád je ale ještě čas probrat spoustu důležitých informací.
Vodní nádrž Rozkoš je napájená umělým kanálem odbočujícím od řeky Úpy. K jeho překonání je postavených jen na kraji České Skalice pět mostů a lávek viditelných z jednoho místa.
Autokempink Rozkoš byl předposledním kontrolním bodem cesty. Jaké rozkoše poskytují koupaliště na Rozkoši a vůbec celá obrovská vodní plocha této vodní nádrže, jsem osobně ještě nikdy nevyzkoušel.
Pokladna na nádraží byla skoro za rohem. Úspěšnou cestu v krásném počasí dokončila výborná zmrzlina v otevřené cukrárně na hlavním českoskalickém Husově náměstí.
