Velký a Malý Bezděz se nedají přehlédnout zblízka ani zdálky. Vloni se mi oba Bezdězy ukázaly dvakrát a vždycky nečekaně. Poprvé docela blízko na severu díky neplánovanému odbočení ze Sellnerovy stezky v květnu a podruhé v červenci daleko na jihozápadě při cestě z Vysokého nad Jizerou do údolí řeky Kamenice.
Jejich letošní návštěva vyšla se vším všudy. Skvělé počasí, výhledy z věže, na hradě country koncert, občerstvení dostupné všude po cestě, fungující tělo i záložní baterie.
Od kolejí je to na hrad pořád do kopce s převýšením 300 m na třech kilometrech. Při tak krásném prázdninovém počasí a hlavně předchozím každodenním tréninku na rotopedu se to ani nepozná.
Raně gotický hrad Bezděz (ze 13. století) stojí už přes 750 let. Jeho budovatelé i pozdější uživatelé museli být asi hodně fyzicky zdatní. Dnes jsou odměnou za zdolání mnoha různě velkých nebo šikmých kamenných schodů úžasné výhledy z hradní věže.
Celý kraj kolem dokola je jako na dlani. Na jedné straně tyčící se Ralsko a v dálce Ještěd, na opačném obzoru hrad Houska, elektrárna Horní Počaply i Říp. A Máchovo jezero s Doksy a spousta lesů široko daleko. Nepamatuji, kdy jsem viděl naposledy z jednoho místa tolik lesů pohromadě.
Na jihozápadě je nejblíž nejvyšší Vrátenská hora.
Na severozápadě Máchovo jezero.
Na severu nejbližší nejvyšší Ralsko, vpravo v dálce hřeben se špičkou Ještědu.
Na závěr prohlídky ještě raná gotika jak z učebnice.
Po obnovení sil v restauraci Vyhlídka dole pod hradem pokračovala cesta na Doksy. Uprostřed lesa u odpočivadla čekalo něco hodně zvědavého. Jak jsem zjistil doma, byla to samička motýla zvaného perleťovec stříbropásek.
Potom už město Doksy a jeho náměstí, zámek a nejstarší dům ve městě.
Nejznámější z Doks je ale Máchovo jezero. Bohužel voda byla plná zelených sinic, takže na koupání a kempování na jeho břehu se dalo už jenom vzpomínat.
Za zmínku stojí i příjemné nádraží vybavené fungující hospodou a vyhlídkovou lávkou vedoucí nejkratší cestou přímo k jezeru.
