Ze zastávky v Borovničce až na nádraží v Lázních Bělohrad vede cesta přes městečko Pecka se stejnojmenným hradem. Tolikrát jsem tudy jel autem, ale na hradě jsem nebyl nikdy. To se mělo konečně změnit. Příjemný letní den vybraný pro tuto návštěvu už nemohl být lepší.
Špatné turistické značení se postaralo o víc než kilometr neplánovaného pobytu v lese navíc. Mohl jsem tak ale potkat nebojácné mládě z letošní líhně nočního motýla zvaného Bourovec ostružiníkový.
U lesa před Peckou je ze silnice k nahlédnutí perfektně vybavený rekreační a sportovní areál s kempinkem.
Pecka je městys se zajímavou historií a jak je vidět i úspěšnou současností. Jeho nejživější místo o víkendu je vždycky náměstí s pokaždé otevřenou cukrárnou.
Z náměstí vede cesta už jenom nahoru na hrad Pecka.
Na hradě bylo v sobotu v poledne opravdu živo.
Nečekaný pohled ze zdi nad vstupní bránou – Krkonoše i se Sněžkou.
S hradem Pecka je spojen zejména renezanční Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, jehož byla Pecka sídlem. V letošním roce čtyřstého výročí jeho popravy na Staroměstském náměstí v Praze je na hradě instalována unikátní výstava soukromé sbírky originálů grafik z této doby i dochovaného výtisku jeho vlastního cestopisu z roku 1608 – další nečekané překvapení.
Od Pecky k vlaku bylo možné potkat různě zachovalé zajímavé chalupy, které všechny měly svoje štěstí. Nikdo je během minulých staletí nevypálil. V některých se dokonce žije i dnes, i když většinou jen o víkendech.
V centru Lázní Bělohrad stojí dvě poněkud větší budovy, které ale s neobydlenými chalupami sdílejí jejich osud.
Několik let prázdný Lázeňský hotel ještě stále zdobí bělohradské náměstí. Hned za rohem cestou na nádraží lze přes zamčená vrata uvidět kdysi barokní zámek, za nímž je z druhé strany rozsáhlý a veřejnosti přístupný anglický park.
V zámku se na rozdíl od zmíněného hotelu zřejmě už alespoň něco děje. Naznačuje to nová střecha a auto na odvoz suti na nádvoří. Snad tam ty slibované lepší byty, restaurace a sál pro kulturní akce někdy opravdu budou.
