Litice jsou opravené a přístupné. Proto vzhůru na hradní kopec. Když to vyjde, třeba bude další v pořadí i nedaleká zřícenina hradu Potštejn.
Poslední vstupní brána s vnitřním schodištěm do prvního patra dnes státního hradu Litice.
Zachovalý hrad má slavnou historii až z konce 13. století.
Expozice v prvním patře představují nálezy objevené při různých akcích organizovaných na záchranu toho, co z celého hradu zbylo.
Neobvyklá zajímavost Litic je venkovní vchod přímo do sálu v prvním patře zřejmě přes tehdy fungující padací most.
Ukázky, jak asi vypadal hrad v době své královské slávy.
Druhé patro nabízí někdejší rytířský sál a vedlejší ložnici.
Po prohlídce sálů už na hradní věž.
Pohled z balkonu před vchodem do věže napovídá, že dostat věž i palác do mobilu není jen tak.
Schodiště v hradní věži i střecha jsou dnes bezpečně zajištěné.
Z hradní věže je vyhlídka na všechny strany hradního kopce obtékaného ze tří stran Divokou Orlicí. Nejprve jihovýchodní a jihozápadní pohled.
Vlevo je vidět železniční trať z Doudleb přes Žamberk do Letohradu skrytá v údolí Divoké Orlice. Střecha stanice Litice nad Orlicí vykukuje za řekou. Vpředu dominují nepřehlédnutelné provozy litické betonárky podniku ŽPSV. Vzadu je obec Záchlumí.
Vpravo dole je domek u jezu a štoly přivádějící vodu k malé vodní elektrárně na opačné straně kopce. Vzadu se Divoká Orlice loučí s posledními kopci na své cestě k soutoku s Tichou Orlicí pod Týništěm.
Severní pohled z hradní věže nabízí vlevo opravenou střechu zachovalého jižního paláce. Vpravo jsou zbytky zdí paláce severního. Nad ním v lese je vidět hájovna posledních soukromých majitelů Litic z rodu Parishů, kteří na Žamberecké panství přišli v roce 1815 a po restituci tu dál obhospodařují místní lesy.
Interiér hradní věže má zachovalou klenbou a původní vnitřní omítku.
Na cestě z hradu už jen rozloučení se vstupní bránou a stavebními ozdobnými prvky nad ní.
A teď přes Divokou Orlici rychle do lesa. Zatím neprší.
Po chvíli to v lese ale začalo. Hustý a vytrvalý déšť vůbec nedbal na úplně jinou předpověď počasí. Celou cestu lesem podél řeky pršelo a pršelo. Tady se ukázalo, jak záleží na dobrých botách. Kožené turistické Bennonky dovnitř nepustily ani kapku.
Po opuštění lesa pršet konečně přestalo. Vlaštovky houfující se na drátech vedle místních stájí hlasitě oznamovaly kolemjdoucím, že léto už dlouho trvat nebude.
Romantická zřícenina hradu Potštejn si ale díky dešti, který se spustil znovu, na návštěvu dnes musela počkat. Do příjezdu vlaku to byla už zase průtrž. Kdo šel potom domů od nádraží bos, ten si užil po ulicích spoustu teplých kaluží.
