Dnes jsem si na kopci nad městem připadal při pohledu na nebe skoro jak v srpnu. Vítr se tam spolu s poledním sluncem postaral o nečekané divadlo.
V dubnu jako každý rok není o překvapení nouze.
K zaznamenání úvodního i dalších obrázků ale musel postačit jen pětiletý iPhone SE. Nic lepšího nebylo po ruce. Takhle to dopadá, když se chodí ven příliš nalehko.
Odpoledne ta bílá našlehaná oblaka osvětlená seshora sluncem byla už pryč. Místo nich na nebi jen šedivá deka a žádné zajímavé světlo. Přesto jsem si aspoň na památku poznamenal něco, co v takové situaci nevidím tak často.
Sjezdovky v Krkonoších na Černé hoře spolu s vrcholkem Sněžky 60 km vzdušnou čarou na sever vypadaly jako kopečky kousek za městem. Podobně i Orlické hory vzdálené 42 km vzduchem na severovýchodě.
O nečekaně otevřený obzor a čistý vyfoukaný vzduch se postaral celodenní čerstvý vítr, který odehnal i ty šedivé mraky.