Kopec Šibeník nedaleko Orlických hor a jeho rozhledna byly dnešním cílem. K zastavení po cestě toho ale bylo taky hodně. Jarní příroda nabízela k obdivu všechny odstíny zelené. Kolem podhorské vesničky Sněžné všude k mému překvapení kvetly bílými květy obsypané třešně. I takhle vysoko pod horami.
Nedávno narozené hříbě si na louce užívalo svěží podhorský vzduch.
Ještě barvou vonící modré značky oznamovaly novou turistickou trasu teď vedenou zajímavějším terénem.
Na cestě zpátky od Sněžného se na obzoru objevila nejvyšší hora Orlických hor – 1115 m vysoká Velká Deštná se svou rozhlednou.
Krásný jarní den lákal k procházkám i mimo značené cesty.
Různě rozmístěné malé pevnůstky a velké pevnosti jako připomínky tehdejší obranné koncepce jsou tu po všech kopcích. V kontrastu k té spoustě zbytečného betonu si tu jen kousek od tvrze kvetlo celé pole petrklíčů.
Od cesty se ukázalo i kousek Kladska. Stále na dosah bylo Vrchmezí na začátku Orlických hor.
Samozřejmě nechyběly ani časté, dnes už většinou opravené křížky a další zbytky pohraničního opevnění, dnes už přisvojené přírodou.
Rozhledna na Šibeníku je tu.
Z ní na jedné straně pohled na Orlické hory s Velkou Deštnou, na druhé straně na Krkonoše se Sněžkou.
Podle informačních tabulí na vyhlídkové plošině je za ideálních podmínek výhled dokonce až přes 90 km.
