Téměř rok stály moje Nordic Walking hůlky opřené v koutě. Konečně dozrál čas je znovu provětrat.
Otázka byla, jak se na intenzivnější chůzi s nimi bude po půl roce rehabilitací tvářit moje noha. Druhá neznámá byla, jak si budou rozumět s novým fotoaparátem.
Denní doba, počasí i prostředí, všechno bylo naplánované perfektně, testování mohlo začít.
Hned jsem zjistil, že kamera zavěšená na krku a její rychlé ovládání jednou rukou jsou proti mobilu v kapse mnohem pohodlnější. Dokonce i s hůlkami zavěšenými na rukou, které jsem při focení ani nemusel odepínat.
Při chůzi se Nordic Walking hůlky samy postaraly o znovunastartování v těle dobře uloženého rytmu. Jít pomalu se pak ani nedá.
I tady jsem si ověřil, jak se i pro Nordic Walking venku vyplatí pravidelný pohyb na rotopedu doma.
Rychlá severská chůze je pak velmi příjemná. Nohy si jdou spokojeně po svém, ruce svými odrazy za tělem pomáhají udržovat rytmické tempo a tělo se nese skoro samo.
O to víc času je pak na dívání se kolem sebe.
I s hůlkami jde fotit rychle.
Nebo daleko. Za Malšovou Lhotou se ukázala dokonce i Sněžka.
Prvních letošních testovacích Nordic Walking 7,4 km v naprosté rovině za 2:22 hod. i s občerstvovacími přestávkami vyšlo. Teď už se můžu těšit na další.
Zatím hurá na rotoped.
