Sobota v Dobrušce bez jediného mráčku vyšla na 100% nejen podle předpovědi počasí. Lákalo mě podívat se znovu po letech do míst, kam jsem před lety jezdil autem tak často. Přijet někam autobusem, potom jen pěšky a bez nutnosti jet hned zpátky je teď mnohem zábavnější. Taky se toho dá mnohem víc vidět.
Dobrušské věžičky pro začátek. Kostel sv. Václava, zeď Dolního hřbitova a zvonice a kostel sv. Ducha uvnitř Horního hřbitova.
Cestou k zázračné studánce. Údolím Brtenského potoka do Domašína a kolem osady Miškov až k poutnímu místu.
Léčivá voda pro tělo a hned nad ní místo i pro duši. Barokní kaple Panny Marie stojí pár metrů nad pramenem od roku 1755.
Od studánky zase zpátky do Dobrušky – přes Chábory a Mělčanský kopec.
Ploty a zábradlí po cestě. Vždycky Zlatý potok přejmenovaný úředníky na Dědinu.
Struktury z Mělčan. Vrata, zeď z opuky a střecha stodoly na kraji obce.
Zpátky v Dobrušce. Zavřená vyhlídková radniční věž, socha F. L. Věka z roku 1962 a fontána s neustále rotující koulí z červené mramorové žuly.
Říjnové nebe bez jediného mráčku už nemohlo být modřejší. Čerstvý a studený větřík dokonale zajistil daleké výhledy od kolmo stoupající páry nad Opatovickou elektrárnou na JZ, přes hřebeny Zvičiny a Krkonoš i se Sněžkou na SZ.
Nejbližší Orlické hory hned vedle na východě i se svojí rozhlednou na Velké Deštné (foto v úvodu) musely mít dnes hodně živo.
