Výjimečně v úterý odpoledne dostaly moje Nordic Walking hůlky opět možnost ukázat, jak se s nimi chodí a současně fotí. Letos poprvé. Venku bylo tak hezky, že to nešlo jinak. Jaro je v plném proudu.
Někdo se vydal na pochod, někdo se učil golf.
Naproti golfovému hřišti předváděla labutí rodinka hrdě své nové potomky. Napočítal jsem jich sedm.
Brzy se na cestě ukázalo takové horko, že chládek v lese byl přímo vysvobozením. Navíc, když jindy otevřené občerstvení pod znovu zavřenou rozhlednou na Milíři bylo taky zavřené. Tak aspoň jeden zdvojený autoportrét s NW hůlkami v rukou.
Snad bude otevřeno jinde. Rychle na cestu a zbytečně ji neprotahovat. Zejména, když lahev pro vodu čeká prázdná doma.
Poslední nadějí byla restaurace na břehu rybníka Biřička. Zkrácená cesta po modré značce nejkratším směrem přímo k rybníku netrvala dlouho.
Otevřená restaurace byla už na dohled. Na břehu rybníka bylo ale taky dost zábavy. S otužováním je zřejmě dobré začínat brzy.
Zájmy na jaře můžou být samozřejmě i jiné. Většina přítomných ale měla cíl jasný.
Ano, řeč je o tom, že když ji miluješ, není co řešit. Bylo otevřeno a měli ji. Naše dobrá česká tradiční kofola tam už na mě čekala.
Velká kofola byla pro mě to úterý tou nejlepší tečkou za krásným, i když poněkud horkým květnovým odpolednem. I Nordic Walking hůlky fungovaly skvěle, i moje lýtka, dokonce i bez stahovacích návleků.
