Snad nejzápadnější krkonošská hora Hvězda se svojí rozhlednou Štěpánka měla být odměnou za nepřetržité více než pětisetmetrové převýšení na šesti a půl kilometrech od řeky Kamenice ve Velkých Hamrech.
Dvě a půl hodiny a pořád do kopce. Tep snad na dvojnásobek a kyslík do plic nikde. Mlha, viditelnost tak na padesát metrů, vlhko jak v prádelně.
Výpadek dvou a půl měsíců pravidelného pohybu v kopcích byl znát až moc. Jako kdybych šel do kopce úplně poprvé. Na posledním stoupání od Příchovic mě to už nebavilo vůbec.
Od horské chaty Hvězda zbývá na vrcholek hory Hvězda vystoupat ještě posledních 40 metrů. Jindy bych o tom vůbec nepřemýšlel. Jsem tady poprvé a docela možná taky naposled. Tak až na vršek, i když není nic vidět.
Tentokrát mě to ale vůbec nenapadlo. Odbočku k vrcholu jsem minul bez povšimnutí. Měla tam být rozhledna Štěpánka.
Snad tedy jindy a odjinud. Byl jsem rád, že jsem se na ten nejvyšší bod cesty došoural aspoň nějak.
O to radostnější byla její druhá část. Skoro pořád z kopce dolů. Cítil jsem se jako znovuzrozený.
Nakonec výborný oběd v horské chatě Na Perlíčku, konečně trhající se mraky a aspoň nějaké výhledy daly na to, že tentokrát Hvězda nevyšla, zapomenout velmi rychle.
Poučení čekalo na závěr cesty v Jablonci nad Jizerou.
Pozor na kočky! 😉
