Dnes končím jako živnostník. Po třiceti letech. Posledních pár let jsem k tomu ještě pravidelně docházel do kanceláře. Uteklo to jako voda, ale už toho bylo dost.
Teď mám před sebou dva měsíce volných prázdnin – tedy skoro volných. Ještě mě čeká rybíz, maliny, ryngle, ostružiny, švestky. Ale pak už žádná kancelář, zato zase taiči. Na to se těším.
A možná se vrátím i k turistickým výletům. Jsem o čtyři roky starší, ale nohy mám díky pravidelnému chození s batohem v lepším stavu než dřív. I té nadváhy jsem se zbavil. Tak proč to nezkusit.
Třicet let není jen kapitola, je to celá kniha. Když se ohlédnu, změnilo se za tu dobu skoro všechno – svět, technologie, lidi kolem mě, hlavně já sám.
Teď vstupuju do fáze, kde nemusím promýšlet a optimalizovat každý krok.
Taiči i turistika nejsou jen koníčky. Taiči je o rovnováze a uvolnění, ne o tlaku. Turistika je o cestě, ne o cíli. Obojí mi sedí – nemusím nic dokazovat ani vyhrávat.
Dovolím si i nudit se. Jeden dva dny v týdnu nebudu plánovat vůbec nic. Probudím se a budu dělat, co mě zrovna napadne.
Tělo mám připravené, teď stačí uvolnit hlavu.
Už nemusím – ale můžu.
