Stolní tenis a jeho mladí hráči a hráčky se dnes přijeli ukázat z celých východních Čech do naší místní sokolovny. To se nestává tak často. Pozvání zajít se tam podívat a držet palce i reprezentantovi naší rodiny jsem proto rád využil.
Zahrát si stolní tenis patřilo dřív běžně k rekreacím s rodiči a později s kolegy z práce. Během školy to byla naše pravidelná zábava se spolužáky, která se později opakovala i ve sklepě vysokoškolské koleje.
Mám proto radost, že se tahle tradice udržuje v naší rodině už ve čtvrté generaci. Dokonce si dnes můžu zahrát stolní tenis někdy už i u nás doma.
Během dnešní krajské žákovské soutěže jsem ale chvílemi nevycházel z úžasu. To, co tam s těmi pálkami předváděli při podání, v útoku i obraně ti dnešní ještě školáci, jsem ještě nezažil.
Někdy se i to přirovnání ke kouzelníkům nabízelo samo. Vidět jich dnes tolik na vlastní oči opravdu stálo za to.
