Dnes ráno mi dvě sympatické dámy v městské úřadovně osobně předaly můj zbrusu nový řidičský průkaz. Od jeho online zadání doma v neděli večer to netrvalo ani dva týdny.
📋 Obsah
🏢 Na úřadě brzy ráno
Ještě, že jsem se včas dozvěděl. že ty dřívější tzv. úřední dny pondělí a středa už dnes patří do minulosti a že tam úřadují i jindy už od půl osmé ráno. To jsem sice nestihl, ale v osm jsem se už zadával do vyvolávacího automatu. Byl jsem tam sám.
Ani jsem se ještě nestihl upravit do podoby na fotce 10 let starého řidičáku a už bylo moje číslo na tabuli a já stál před přepážkou.
📸 Podoba versus fotografie
K mému překvapení potřebovaly jenom občanku. Taky chtěly vědět, zda starý řidičák zničím sám, nebo zda ho dám jim. Ujistil jsem je, že když dostanu nový, vyměníme si je.
Pořad jsem byl v duchu trochu vyděšený online sdělením, že když se jim nebudu líbit, jak vypadám dnes, nemusím nový průkaz dostat.
Udělal jsem pro shodu se starou fotkou maximum. Stejný sestřih, stejné staré brýle, stejná košile. Tehdy jsem musel pro tu fotku hledat nejbližšího fotografa a platit mu za nepotřebné 4 papírové kopie. Jinak to nešlo. To jsem už taky zapomněl.
Dnes obě dámy zkontrolovaly, že i po 10 letech to jsem pořád já.
Možná je víc ujistila fotka na občance stará jen čtyři roky. Bez brýlí, bez košile, v mikině. No jasně, tehdy paní za přepážkou měla už digitální foťák!
Fotka na novém řidičáku byla teď k mému překvapení shodná s tou na občanském průkazu. Pokrok! Ale online o tom ani slovo.
Stačil jim už jen můj podpis. Nový průkaz byl můj a ten starý jejich.
Oddechl jsem si. Vyšlo to. Zas na 10 let. Jenom.
😌 Konečně hotovo
Celá tahle poslední akce si vzala i s cestou už jenom necelou hodinu mého času. Ale ušel jsem pěšky skoro 4 a půl km, a to se počítá.
Do konce roku mi už nic podobného nehrozí, leda občasné působení jako osobní řidič mé manželky. S propadlým řidičákem jsem jezdil jenom 3 měsíce a 10 dnů. Teď už jsem v klidu.
Ani žádné další akce s kratší periodicitou (mimo rodinné události a zahradní povinnosti) už v seznamu nemám. Vlastně ještě v listopadu musím po 2 letech přispět do statistiky své praktické ambulance. Co se dá dělat, chtějí to, mají to mít. Aspoň další km pěšky.
Jinak nuda. Na úřadech i u doktorů.
Ne tak doma. Na hraní mám teď Substack. Ale o tom později.
🦷 Dnešní premiéra i u zubaře
Odpoledne jsem musel odjet i s manželkou k zubaři. Tam jí náš dentista už konečně po roce nasadil 4 zbrusu nové zuby místo jejích původních, které si vloni jako neúnavná turistka rozbila na kamenech Sri Lanky. Zase vypadá o 20 let mladší. A to za to taky stojí. 🙂
I můj zbrusu nový řidičák se dnes poprvé svezl autem.
