V taiči existují dvě formy, které můžou při nacvičování působit dost potíží.
V obou se při nich stojí na jedné noze a druhá noha se zdvihá vzhůru.
Jednou je u zdvižené nohy výš koleno a chodidlo je pod ním – jako když na jedné noze stojí kohout.
V té druhé formě navíc ta zdvižená noha ve vzduchu před svoje koleno vykopává patu.
Celé tělo má stát jenom na té druhé noze, neztratit přitom rovnováhu a při těch pohybech se neskácet.
Dlouho jsem nenacházel řešení téhle hádanky. Nic mi nepomáhalo. Někdy se to povedlo, jindy jsem se kácel. I když jsem si myslel, že dělám správně to, co jsem se různě dozvídal, že dělat mám (tzv. zakořenit – jak?, vysunout kyčel té nohy, která se nezdvihá – kam? atd.), pořád to byla loterie. Jednou to vyšlo, jindy ne.
Nikde v ukázkách na YT jsem se to hlavní, jak udržet rovnováhu na jedné noze, předtím nedozvěděl.
Až před pár dny se mi ukázalo video s nadějným názvem:
Balancing on One Leg in Tai Chi – Balancování v taiči na jedné noze.
A bylo to tam. Co? Konečně (pro moje chápání fyziky a jejích zákonů) pro mě srozumitelné a okamžitě fungující rozluštění celé záhady.
Celé to je docela jednoduché. Shirley Chock to v svém videu krásně objasňuje i ukazuje.
Podrobný český přepis celého videa mi to tajemství odkryl.
Zjednodušil jsem to do jedné věty:
Než začnu zdvihat jednu nohu, musím většinu své hmotnosti přemístit přesně nad chodidlo té druhé nohy, na které budu stát.
Jak? Snadno. Při zachování vzpřímeného postoje (se stále podsunutou pánví) nejprve vysunout bok zatížené nohy do vnější strany.
Jak moc? Tak, aby se vysunutím toho boku dostal můj pupek přesně na čáru mezi bradou a zatíženým chodidlem. Ne dál za ni, ne blíž před ni.
Když tohle dodržím, tak celá tíha torza (těla bez končetin) a hlavy prochází tou zatíženou nohou do země (to je to tzv. „zakořenění“) a druhá noha se může od tíhy torza zcela odlehčit.
Pak s takhle lehkou nohou můžu skutečně dělat, co mě napadne.
Přitom stále stojím bezpečně na té jedné zatížené „zakořeněné“ noze, která ve skutečnosti přenáší hmotnost těla do země. Rovnováha celé struktury těla se pak pohyby ostatních končetin nijak nenarušuje.
Mám vysunutý kyčel, ale ne vzhůru, ale do boku, do strany a tak, že mám střed těla (pupek) mezi středem hlavy a středem zatíženého chodidla. Viz úvodní obrázek.
Nesmí tam proto být žádné uklánění do stran, zaklonění ani předklonění. Jinak by byl pupek (= hmotnost torza) mimo tu spojnici hlavy a chodidla a rovnováha by se jakýmkoliv pohybem končetin snadno rozbila.
Což se mi doteď úspěšně dařilo opakovaně dokazovat.
Teď stačí si jen osvojit pravidlo co nejdřív a co potom.
Stále vzpřímený postoj, pánev podsazená.
Bok zatížené nohy nejdřív do strany a střed pasu nad zatížené chodidlo, druhou nohu před jejím zdvihnutím zcela odlehčit, až se jen dotýká špíčkou chodidla země.
Když je druhá noha zcela lehká, pak teprve začít zdvihat její koleno.
Takhle to funguje perfektně, bezpečně a už pořád dokola.
A teď už i nejen při Taiči. Např. vestoje v koupelně nebo při natahování jednotlivých nohavic kalhot.
Teď už ten nejdůležitější pohyb před zdvihnutím nohy vidím i na různých jiných videích, kde ho standarně používají. Ale nezmíní se o tom nikdo.
Dokud jsem nenašel Shirley.
Teď mám díky jejímu odhalení ze cvičení taiči takovou radost jako nikdy předtím. Osmičku s kohoutem i kopy si můžu dát, kdykoliv, kdekoliv a kolikrát za den mě jen napadne.
🙏 Poděkování
Za použitou prezentaci Sifu Shirley Ha (Chock) velmi děkuji. Kromě ní mi v taiči rovnováhu na jedné noze takhle srozumitelně ještě nikdo nepřiblížil.
